Autentická přednáška ze 17. října 1955 ve Štýrském Hradci

Po skončení druhé světové války se Německo ocitlo v troskách – nejen fyzicky, ale i morálně a společensky. Země byla rozdělena do čtyř okupačních zón spravovaných vítěznými mocnostmi – Spojenými státy, Sovětským svazem, Velkou Británií a Francií. Berlín, jako hlavní město, byl rozdělen stejným způsobem. Hospodářská infrastruktura byla zničena, miliony lidí přišly o své domovy a základní potřeby, jako je potrava, oblečení nebo zdravotní péče, byly nedostatkovým zbožím. Tato situace vytvořila zcela specifické společenské prostředí, ve kterém se rozvinul fenomén léčitelů, kteří se stali jakýmsi světlem naděje v době chaosu a utrpení.
V této době se léčitelství stalo fenoménem, který oslovoval lidi napříč společenskými vrstvami. Tito léčitelé byli často vnímáni jako alternativa k tradiční medicíně, která byla z různých důvodů pro mnoho lidí nedostupná. Bruno Gröning, jeden z nejznámějších léčitelů té doby, se právě v roce 1949 dostal do popředí veřejného zájmu. Jeho schopnost uzdravovat byla považována za zázračnou a přitahovala tisíce lidí, kteří hledali nejen úlevu od fyzické bolesti, ale také duchovní povzbuzení. Gröning a další léčitelé byli často kritizováni lékaři a autoritami, ale jejich popularita rostla díky ústnímu šíření zpráv o jejich „zázracích“.

„Hledal jsem nejen ty nejchudší z chudých, ale také ty nejbohatší z bohatých, abych pochopil, jak žijí. Privátní život v tom běžném slova smyslu – jako návštěvy kin, hostinců, hraní karet a podobně – mě nezajímal,“ napsal Bruno Gröning ve svých vzpomínkách.

Po ukončení obecné školy v roce 1920 se začal učit kupcem u jedné obchodní firmy, která se zabývala prodejem potravin, nářadí, látek a dalších komodit. Tato učební zkušenost však trvala pouze dva a půl roku. Na naléhání svého otce, který pracoval jako stavební polír a zastával názor, že jeho syn by měl získat řemeslnou profesi ve stavebnictví, musel Bruno své učení přerušit. Poslechl otcovu radu a zahájil výuku jako tesař.

Ani toto učení však nedokončil. V té době panovala v Gdaňsku velká nezaměstnanost, což mělo za následek, že firma, u které se učil, byla nucena čtvrt roku před dokončením jeho učňovského poměru ukončit svou činnost z důvodu nedostatku zakázek. Bruno Gröning k tomu poznamenal: „Kvůli inflaci ukončovalo mnoho firem, u kterých jsem se učil, svou činnost, a proto jsem své učení nemohl dokončit.“

Tato období nejistoty a přerušovaných učebních let byla pro Bruna Gröninga přesto významná. Nabízela mu jedinečnou příležitost nahlédnout do různých oblastí života a získat cenné zkušenosti, které později ovlivnily jeho přístup k lidem i životu.