Přepis zvukové nahrávky ze dne 21. prosince 1956 v Pirmasensu.

Moji milí přátelé, člověk to může pochopit pouze tehdy, když poznal sám sebe, když ví, kdo a co je. Teprve ten, kdo o sobě přemýšlel, se může přesunout od sebe k druhému.
Jinak to není možné. A právě tak je tomu i zde. Lidé to dosud nepochopili. Nemusím vám říkat mnoho. Ale jednu věc si uvědomte: Bůh nám před dvěma tisíci lety poslal svého Syna. Hovořil k nám o svém Synu, o jeho těle. Kristus je náš bratr, ale vy jste ho jako bratra dosud nepoznali. Je tak vznešený. Je zcela u Boha. Je v Bohu a je vším.

Možná jste někoho učinili nešťastným pouhým slovem, aniž byste o tom přemýšleli. Prostě to vyšlo z vašich úst – známka toho, že jste do sebe vstřebali mnoho zla. A právě toto zlo pohlo vašimi ústy, aby vyslovila slova, která mohla být nebezpečím pro vašeho bližního.

Ne, přátelé, potřebujeme mnohem, mnohem víc – především rozum, abychom byli rozumní sami k sobě. Pokud je tomu tak, budeme rozumní i ke svým bližním, nebo je alespoň přivedeme k rozumu, osvětlíme jim cestu. Ano, pak už něco víme; víme, že jsme rozumní. Cítíme, že lidé nejsou jako my, a neustále si klademe otázku: „Proč jsem takový? Proč nejsou lidé takoví? Proč jsou jiní než já?“