Otčenáš
Nejdokonalejší přívod duchovní energie probíhá modlením „vědomého“ Otčenáše. Vědomého proto, že modlící se si uvědomuje, co je podstatou toho, co říká. Klíčově důležité je vyhnutí se překladové chybě: „Neuveď nás v pokušení“. Ono zkomolené místo má být nejvyšší gradací modlitby, prosbou o přímé vedení, o to, co výše nabízíme „bílou nitkou“. Člověk, který oživil „bílou nitku“ k Bohu, je jí nejen veden, ale i posilován, neboli dostává duchovní energii.
Otče – oslovení Boha, které se do té doby nikde nevyskytlo. Proč Ježíš neříká Stvořiteli? Protože Otec je nejenom autor principu, ale navíc na rozdíl od toho, jak vyciťujeme vibraci slova Stvořitel, otec má ke svému dílu stálý kladný vztah – lásku.
náš – používání množného čísla v celém Otčenáši je odrazem způsobu myšlení a cítění v duchovní oblasti, Ježíšově království. Tam se pohybují jen ti, kteří při jakékoliv činnosti myslí a cítí: my všichni, děti Otcovy. Ego existuje bez egoismu, jen jako rovnocenná součást všeho a všech a cítění jednotlivce je ztotožněno se všemi. Zachvívají se ve vibraci věčnosti.
jenž jsi na nebesích – odpověď pro ty, kteří inspirovaní východními kulty cítí Boha v sobě. V pozadí tohoto pocitu je pýcha dávných zasvěcenců, která je příčinou jejich opakovaného pádu, jejich neschopnosti projít astrálním světem do duchovního. Proto se musí znovu reinkarnovat, znovu rodit. Každého, kdo má v sobě jediný prášek pýchy, Lucifer v záhrobí srazí zpět. (I pocit zásluh!) I tato činnost Luciferova je projevem lásky Boží, neboť kdyby se kdokoliv s práškem pýchy objevil v přímém jasu Božího vyzařování, byl by jeho energií rozprášen!
Tvé jméno budiž svaté (správnější překlad) – velikost energie Božího jména je jediným „majetkem“, který si člověk bere s sebou na „onen svět“. V astrální dimenzi (podsvětí) platí proti jeho démonům a satanovi v takové síle, jakou mu člověk za života dal. Neboť Lucifer není ateista! Běda ateistovi na onom světě. Má k dispozici jen „vědecký světový názor“. Při průchodu astrálním světem platí: Jménem živého Boha odstup! Měl-li člověk za života jméno Boží jako absolutní, pak tam je jeho síla absolutní. Odtud druhé přikázání: „Nevezmeš jména Božího nadarmo!“
buď vůle Tvá jako v nebi i na zemi – pro modlícího to znamená, že chce uvádět do života ve hmotnosti zákony duchovní dimenze: aktivitu, lásku, moudrost. Tak se i země opět stane rájem. Člověk je na zemi v těle proto, aby byl „dělníkem na vinici“, tzn. aby hmotu produchovnil.
chléb náš vezdejší dejž nám dnes – zajisté ne chléb pro výživu těla! O něj se má každý starat v potu tváře. Zajisté ví Otec, co potřebujeme, aby naší snaze požehnal. Chlebem je myšlena výživa pro život ducha člověka, to jest výživa pro jeho věčnou součást. Oživením činnosti svého ducha a přihlášením se k Bohu otevírá se člověk příjmu vyzařování věčnosti. (Příjem Ducha svatého.) Jen tím má zajištěno, že po smrti těla existuje dál a má eventuálně dost energie, aby prošel očistcem. Jinak musí čekat na milost znovunarození, aby se novým životem pokusil dokončit vývoj.
a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům – odpoutání se od jakýchkoliv vazeb ve hmotnosti (vin, zásluh) je absolutní podmínkou pro úspěšný průchod astrálním světem do věčnosti. Dokud je kdokoliv svázán nitkou s kýmkoliv, nemůže se odpoutat. (Viz řada podobenství v evangeliích, např.: „Nikdo neodchází z chrámu ospravedlněn, aniž všem neodpustil“.)
a proveď nás pokušením místo neuveď nás v pokušení (tato formulace je vlastně určena Luciferovi) – proto člověk žije, aby procházel pokušením a učil se tak znát Boží vůli. Jakmile udělá chybu (hřích), trestá se životními událostmi. Jejich vyhodnocením a pokáním duchovně roste. Opravený chybující je automaticky vyspělejší v poznání Boží vůle, a proto větší než ten, který nehřešil. (Vlastně nežil!) Událostmi života nás provází víra, tj. snaha o kontakt s Bohem. Přibližování k němu, vyciťování Jeho vyzařování nám umožňuje vyhnout se pádu do nástrahy a dodává nám duchovní energii.
a zbav nás od zlého – od zlého rozhodování v nás! Neboť kolem nás zlé neexistuje. Vše stvořené je dobré! Zbav nás od posuzování něčeho jako zlého! (Svým vyzařováním.) Zlé jsou jen činy člověka, které jsou v rozporu s řádem stvoření.
neboť Tvoje je království, moc a sláva na věky. – Amen!
Na obr. 12 a 13 je zachyceno rozkmitání čaker autora při modlitbě tradičně přeloženého a chápaného Otčenáše, ve srovnání s překladem, který koreluje s ezoterickým pochopením.
